28. Vliv ostatních médií na střihovou skladbu
28. Vliv ostatních médií na střihovou skladbu
(tv, rozhlas, divadlo)
Vliv televize
Zpočátku je televize považována jako konkurence, která odlákala diváky z kin. Proto první reakce filmového průmyslu byly směrem k zdokonaléní filmové projekce a velkoleposti uváděných titulů, které televiza pro své technické nedostatky nemohla kvalitně reprodukovat.
Později si televizní průmysl uvědomuje svoji nedostatečnou kapacitu a potenciál uvádět pouze původní televizní tvorbu a přistupuje na spolupráci s filmovým průmyslem. Začíná vysílat originální filmové tituly.
Zpočátku se objevuje první problém a tou je čitelnost na malé ploše obrazovky. Velké celky jsou téměř nečitelné. Televize upřednostňuje dialogové scény, větší počet detailů a přijatelnou akčnost, což omezuje výběr z titulů, které v posledních letech byly právě principiálně stavěny pro obrovská plátna. Proto se velmi dobře promítají starší snímky natočené ve formátu 1:1.34, tedy v klasice, která je identická s televizní 3:4. Zároveň i černobílost signálu upřednostňuje starší filmové černobílé snímky. S příchodem barevné televize se toto vytrácí, nicméně oblíbenost televizního žánru “filmu pro pamětníky” už zůstala.
Netrpělivost televizního diváka vede i filmaře k preciznějšímu napěchování dění do struktury filmu, držet diváka v pozornosti, který může kdykoli odejít nebo přepnout. V kině nudnou pasáž prostě přečká.
Filmová střihová skladba, především tempo a napětí, má na komerční televizní obrazovce obrovský handicap - film je přerušován reklamou, což úplně boří rytmus filmu. A film na obrazovce je téměr nekoukatelný (ač sledovanost zůstává vysoká (druhotně to opět podporuje prodej DVD)). Původní televizní program už s těmito přestávkami počítá a připravuje na ně rytmické mezery, nebo je dokonce naznačuje zatmívačkami.
formát
televize stále zůstavá při formátu 3:4, velká kinematografie upřednostňuje 1:2,35 - což znamená, že televize dokáže při plném formátu zobrazit pouze prostřední polovinu plátna. Levou a pravou čtvrtku ignoruje. Filmová kompozice nechce příliš riskovat nečitelnost v televizním formátu a omezuje se na umístění podstatného pouze na prostřední polovinu formátu, zbytek je pouze scénickým doplňkem.
Rozvoj digitalizace sice přináší nový televizní formát 16:9, který se ovšem plně nerozšířil a televize tak pravděpodobně přejde rovnou až k HD, které poměrem stran a počtem aktivním pixelů se přibližuje alespoň kvalitě S16mm filmu.
Toto se dá předpokládat podle úspěchů prodeje originálních DVD titulů, které respektují originální poměr formátu (včetně krajního 1:2,35). Zároveň už nyní je funkční nový formát HDVD - tedy v rozlišení HD. Už nyní ho přehrává většina současných počítačů. Proto se dá vypozorovat opětný návrat výtvarných kompozic k plnému formátu a míra obrovských celků bez přihlížení na TV distrubuci, která už není tolik finančně zajímavá jako je kvalitní uvedení v kinosálech a prodej precizních kopií na DVD. (např. Pán prstenů, Trója, Království Nebezské)
Vliv rozhlasu
Rozhlas si vypracoval specifickou podobu divadelní hry - tedy rozhlasové hry. Má blízko k literatuře, ale přesto podstatu dění odehraje v dialogu nebo skrze hlas vypravěče. Umí vytvářet atmosféry a elegantní časové skoky pouze za pomocí zvukových jinglů a nálad. Jeho vliv na film se projevuje také ve větší přítomnosti dialogu ve filmu a práci se zvukem.
Nebo úspěch divadlení hry může pobídnout filmové tvůrce k adaptaci. Například filmová Válka světů Stevena Spielberga podle vzoru úspěšné rozhlasové adaptace z 30-tých let minulého století.
Společný vliv rozhlasu a televize
Pod tlakem stále větší popularizace při uvádění filmových hitů se stále více přihlíží na neplacenou reklamu. Totiž hudební a písňové hity a jejich případné videoklipy, které zazní ve filmu a dokáží existovat samostatně i v jiných médiích. Jejich popularita je obousměrně vzájemně podporována. Jsme tak svědky toho, že je stále větší tlak na vystavění hudební složky filmu z písňového spektra vydatelného samostatně a potenciálem dobře prodejného zboží jako O.S.T - Original SoundTrack.
Vliv divadla
Například využívání scénických přechodů jako časovoprostorových skoků.
“Věčný svit neposkvrněné mysli”, režie Ch. Kauffman
- scéna vzpomínání na knihovnu a přechod do sezení na schodech svého domu, a my pochopíme, že si pouze na knihovnu vzpomíná..
Muzikály - už od ve 30 letech 20. století byly scénickou podívanou. Dnes např. filmová verze muzikálu “Chicago”.
nové použití divadelní práce ve filmu
“Dogville” (rež. Lars Von Trier) filmová scéna se omezila na plochu divadelního jeviště (zde obrovská rovná plocha filmového ateliéru), kde je nakresleno město, pouze jako půdorisný plán čárami na podlaze. Některé stěny jsou přítomny, některé ne, takže je například umožněn nový způsob konfrontace dění, které by bylo jinak schováno za zdmi a muselo by být vyprávěno paralelní montáží. Zároveň prostota scény umožňuje sledovat vše v symbolické rovině a koncentraci na podstatu jednání, které v sobě divadlo obsáhne snáz.