1. Počátky filmové skladby (bratří Lumièrové, Méliès, Brightonská škola, Porter)
1. Počátky filmové skladby (bratří Lumièrové, Méliès, Brightonská škola, Porter)
zdroj http://famu.aktualne.cz/data/Bernard.doc
Sadoul rozlišuje šest velkých údobí
1. technické (1832-1895)
2. doba průkopníků (1895-1908) položeny základy filmového umění
3. film se stává uměním (1908-1918) vzniká filmový průmysl
4. doba němého filmu
5. vláda zvukového filmu ( - 1945)
6. léta po válce
Bratři Lumiérové – August a Louis – nebyli vynálezci filmu, ale byli první, kdo dovedl vynález do konce; využili výsledky práce svých předchůdců a měli největší úspěch. Byli hmotně zajištění, takže se mohli soustředit na praktické realizování a obchodní využití – jejich přístroj byl i technicky mnohem dokonalejší (sestrojil ing. Carpentier)- Kinematograf
28. prosince 1895 probíhá první představení v Grand Café na Boulevard des Capucines
Lumiérové původně zamýšleli film jako technickou zajímavost, technické zdokonalení a obohacení fotografie- oživlé fotografie, na filmovém pásu zachycovali drobné obrázky ze života
·Rodinná snídaně, Korunovace cara Mikuláše II., Odchod z továrny, atd. (vlastně
dobové dokumenty, reportáže)
·Příjezd vlaku – zde se vyskytly všechny záběry, užívané filmem – od velkého celku
až po velký detail. Tyto záběry však nejsou od sebe odděleny střihem, ale předměty
se ke kameře přibližuji a od ní vzdalují.
·Pokropený kropič – obecně považován za první dějový snímek – jednoduchý gag
úspěchy přinutily Louise Lumiéra, aby přijal četné kameramany, které pak zacvičil.Mezi nimi byli: Promio, Mesguich, Francisque Doublier…
·Ti vytvořili první filmovou montáž. Spojí 4 filmy (o hasičích) v jeden.
·časově první reportáži se stala Korunovace cara Mikulaše II.
·první triky (běh pozpátku)
·Promio vynalezl jízdu, když filmoval Benátky z gondoly
první filmy pouze zachycují skutečnost, nejde o žádnou režii, příběh (kromě Pokropeného kropiče); mají charakter ryze dokumentární – je potřeba příběh.
George Mélies se stal tvůrcem filmové podívané.
- hrál v divadle - původně napodoboval Lumiérovy práce - 1897 postavil v Montreuil u Paříže filmový ateliér a vymyslel první trik ( přestane točit a omnibus se promění v pohřební vůz.
Tohoto triku poprvé využil ve Zmizení dámy, následují změny dámy v ďábla, dvojexpozice, prolínačky, masky, makety, snímání přes akvárium
Kamera je fixovaná a zabírá celé jeviště => totéž zorné pole (jako v divadle) a i mimika herců je divadelní, zvedal oponu a přicházel se uklonit na počátku i na konci.
Příběhy jsou většinou fantaskní, pohádkové Cesta na Měsíc, Cesta do Nemožná
Zvláštní místo mají rekonstrukce skutečných událostí, které nahrazovaly zpravodajské aktuality Výbuch sopky na Mont Pelé, Výbuch křižníku Maine, Korunovace krále Eduarda VII. Ve westminsterské katedrále
Meliés zajistil na prahu 20. století svým objevem „filmové režie“ další vývoj filmu.
Brightonská škola
Filmová krize (požáry, patentová válka) není ve Velké Británii tak hluboká. Promítá se v music-hallech a na poutích.. Autoři jsou fotografové, nebo vyšli z kameramanské školy Lumiérovy společnosti.
· použití různých záběrů, využití střihu
G.A.Smith – fotograf portretista, určité triky (dvojexpozice, prolínačka) objevil dřív než Meliés, první užíval různé typy záběrů - Malý lékař a nemocné kotě, Myš ve škole krásného umění – zavedení detailu, střídání celků a detailu = montáž
·V Evropě se jeho experimenty neujaly (příliš pod vlivem Meliésovy školy) zato
v Americe měly velký ohlas (Porter, Griffith)
James Williamson – bývalý kameraman
Útok na čínskou misii – první dobrodružný film, honičky, typicky filmový způsob vyprávění
Cecil Hepworth – Pes zachráncem – vytříbená střihová technika
Edwin Stanton Porter – silně ovlivněn Meliésovou schopnosti vypravovat a
střihovým rytmem anglické školy
Život amerického hasiče – paralelní akce
Velká železniční loupež – nejúspěšnější film
Charles Pathé – majitel velikánského filmového průmyslu, celosvětová expanze; r. 1918 je patnáct procent ze všech vyrobených filmů natočeno pod značkou Pathé Fréres
Největším a nejplodnějším talentem, který pracuje pro Pathého, je Max Linder
- je režisérem a hercem asi 400 němých filmů
- stane se napodobovaným vzorem; typ „dokonalého gentlemana“ (kvůli malé postavě nosí vyšší podrážky, drobný knírek, bambusovou hůlku, vestičku – mnohé z toho později využije Chaplin), povolán do války a po návratu již zcela zastíněn Chaplinovou hvězdou
- ovlivnil Macka Sennetta i Chaplina
Tak to jsou fakta a teď něco ke střihové skladbě, resp. k přínosům zmíněných:
- Meliés vymyslel a používal stoptrik i jiné triky, ale jeho vyprávění zůstalo divadelní (kamera byla statická, dlouhé záběry, spíš celky)
- na rozdíl od něj James Williamson položil základy filmového vyprávění tím, že kameru vtáhl do prostředí (herci běželi těsně kolem ní, ve Velkém soustě jí nechal sníst atd.), a taky tím, že přinesl do filmu princip změny prostředí – v roce 1900 natočil Útok na čínskou misii, což měla být jen zrekonstruovaná skutečná událost, ale svým způsobem je to dramatický krátký film. Děj byl rozdělen na čtyři obrazy, ale ty nebyly seřazené jen časově, ale i prostorově a dramaturgicky. Kamera opouštěla místo děje dřív, než ten děj skončil, a pokračovala v příběhu na jiném místě, což byl jednoduchý základ paralelního děje. Tato změna záběrů vytvořila v divákovi nový pocit času. Děj a změna záběrů zprostředkovaly divákovi pocit prostoru, který nemá v divadle obdobu. Děj, prostor a čas se tu vzájemně vytvářejí. V již zmíněné scéně z Velkého sousta, kdy herec jakoby sní kameru, se vystřídaly všechny velikosti záběru – od celku až po velký detail – tím vlastně použil vnitrozáběrovou montáž x do té doby spočívala montáž pouze v ostrém střihu.
- G. A. Smith postavil své filmečky na používání detailu, takže občas bývá považován za „vynálezce“ detailu; sice začal detail střídat i s jinými formáty záběru, ale k jeho hlubšímu využití se nedostal. Detail v v dramatickém významu začal používat až Porter a Griffith.
- Edwin S. Porter začal jako kameraman u Edisona a postupně se od statické kamery dopracoval k tomu, k čemu dva roky před ním G.A.Smith – střídal celky a detaily. Důležitější je, že v americkém filmu se jako první pokusil o děj a montáž – v Životě amerického hasiče (1902) se poprvé kombinovaly dokumentární záběry s dotočenými hranými scénami; dával k sobě záběry, jejichž spojení vytvářelo nový význam, detail používal jako dramatické zhuštění. Ve filmu Velká železniční loupež (1903) použil paralelní montáž. Střih pro něho neznamenal oddělování dějů, ale i jejich spojení. Ještě ale nerozděloval jeden výjev do několika záběrů. Tímhle filmem vlastně položil základy žánru westernu. Jeho žákem byl D.W.Griffith.